Efektivně na mykotoxiny

Také po letošní sklizni se ukazuje, že přítomnost mykotoxinů v surovinách a krmivech bude opět jedním z důležitých faktorů ovlivňujících zdraví a užitkovost hospodářských zvířat. Bez ohledu na druhy a kategorie. Znovu to budou zejména fusariové toxiny se kterými se budeme společně potýkat. Známé trichoteceny jako jsou DON, 3A-DON, T2, TH2 a jejich další méně známé, ale neméně nebezpečné deriváty. Dále Zaralenon a v neposlední řadě Fumonisiny. Stále se rozvíjející diagnostika a vědecké práce ukazují, že problematika výskytu a negativních vlivů mykotoxinů ve výživě je daleko širší a komplikovanější, než jsme si ještě před pár lety připouštěli. I v souvislosti se stále náročnější genetikou zvířat je využívání produktů, které v našem žargonu souhrnně nazýváme „vyvazovače“, stále širší a cílenější než v minulosti.

Bohužel zmiňované molekuly mykotoxinů se z krmiv velmi špatně eliminují. Na rozdíl například od aflatoxinů, se kterými je to nepoměrně jednodušší.  Chovatelé budou stále pečlivěji zvažovat, jaký „vyvazovač“ v na farmě použít. Tak, aby opravdu reálně zamezil negativnímu vlivu mykotoxinů ve střevech a jejich průniku do krevního oběhu.

Mnoho běžně dostupných základních produktů si bohužel s toxiny z rodiny trichotecenů z různých důvodů nedokáže poradit. Jedním z faktorů, které to znemožňují je velký rozměr jejich molekul v kombinaci s nízkou polaritou. Zjednodušeně řečeno, molekuly trichotecenů jsou tak velké a členité, a přitom tak málo „přilnavé“, že se jednoduše nevejdou do malých mezivrstevných prostor v jílovité složce základních vyvazovačů. A pokud se přece jen podaří některou molekulu ve struktuře zachytit, je velká pravděpodobnost, že z ní bude opět rychle uvolněna. Právě díky slabé polaritě. Účinnost vyvázání je pak v praxi menší než 5 %, což v konečném důsledku farmářům nepřináší podstatný efekt (Doll 2004, Avantaggiato 2004).

Řešením je volba některého z vysoce technických, multikomponentních vyvazovačů, obsahujících složky, které si s tímto typem mykotoxinů poradí. Jsou to například MOS a beta-glukany pocházející z buněčných stěn kvasinek, specifické bakterie a enzymy, rhamnany z mořských řas apod. Kombinací a s nimi spojených vědeckých prací a literatury na dané téma je k dispozici celá řada. Některé přípravky obsahují i další pomocné složky, které ovšem přímo nepůsobí proti mykotoxinům, ale posilují až schopnost organismu se vypořádat s jejich následky (např. hepatoprotektiva).

Vraťme se však k vyvazování, lepe řečeno „snižování biologické aktivity mykotoxinů“. Speciálně k jílům, čili bentonitům. Ty jsou totiž základním komponentem všech produktů, které zjednodušeně nazýváme vyvazovači. Ať už jsou jíly deklarovány jako aktivní látky, nebo jako nosič. O bentonitech a dalších minerálních složkách (zeolit apod.) je toho v literatuře taktéž napsáno mnoho. Ve stručnosti… Základní rozdělení jílů je na ty s nízkou bobtnavostí (např. kaolinit, illit) a s vysokou bobtnavostí (montmorillonit, smektit apod.) Nás nyní budou zajímat ty bobtnavé jíly. Tedy ty, jejichž struktura se v kontaktu s vlhkostí dokáže do určité míry zvětšit a otevřít se. Musíme si mikroskopickou strukturu bobtnavých jílů představit jako mnoho vrstev či listů poskládaných na sebe. Mezery mezi těmito vrstvami se při bobtnání zaplní tekutinou a rozšiřují se. Ovšem ani ty nejvíce bobtnavé jíly se nedokážou přirozeně otevřít natolik, aby pohodlně pojmuly velké molekuly výše zmíněných mykotoxinů. Jen pro ilustraci, u bobtnavých jílů se mezery mezi vrstvami dokážou přirozeně roztáhnout na šíři od 0,4 do 0,7 nanometrů (nm). Velikost molekuly DON je ovšem 1,5 až 2,5 nm, fumonisin je ještě větší.

Účinnost těchto jílů lze ovšem výrazně zvýšit sofistikovanými technologickými postupy. Jedním z nich je takzvané „interkalace“. To znamená „umístění“ mikroskopického objektu do mezivrstevní struktury jílu tak, aby se rozšířená mezera mezi jednotlivými vrstvami zachovala, například po vysušení. Anebo ještě lépe, aby se ještě více zvětšila nad rámec jejich přirozených vlastností. Společností OLMIX zde vyvinula vlastní postup a pro interkalaci využila polysacharidy z mořských řas. Konkrétně z hojné pobřežní řasy Ulva latuca. Specifický proces sběru a zpracování těchto řas by vydal na samostatný a velmi zajímavý článek nejen o mykotoxinech. Pro nás je ovšem důležité, že když se tyto jedinečné polysacharidy do mezer mezi vrstvami montmorillonitu dostanou, vytvoří v nich jakési „sloupoví“.  To při zpětném vysušení roztáhne vrstvy jílu natolik, že je schopen velké molekuly toxinů pojmout a „uvěznit“.  Mezivrstevné prostory u takto upraveného montmorillonitu dosahují rozměrů až 4 nm, a stávají se tak dostupnými všem běžným známým mykotoxinům. Zároveň se tímto procesem montmorillonit vyčistí od tzv. kompenzačních kovových iontů, které se do struktury dostaly v přírodě přirozenou cestou. Zvýší se tím polarita celé struktury a také její selektivnost. Jíl pak nemá tendenci vázat i jiné živiny. Tomu pomáhají i v mořských polysacharidech obsažené beta-rhamnany ještě více zvyšují specifickou afinitu a účinnost při eliminaci mykotoxinů. Mořské sulfatované polysacharidy také působí na produkci ochranné mukózy ve střevech.

Nově vzniklá struktura, která dostala i svůj název Amadeite®, vykazuje v různých testováních 40 až 60 % účinnost při snížení biologické dostupnosti fusariových mykotoxinů a ochratoxinů (model TIM 1 a TIM 2, TNO laboratory, Nizozemí).  Jedná se o naprosto špičkový výsledek. S Amadeite® se můžete již delší dobu potkat i v českých chovech. Například ve vícesložkových technických produktech MTX+® nebo jeho rozšířenější mikrogranulované verzi s názvem MMi.S®, kterých je nedílnou součástí. Doplněny o další účinné složky (zeolit, diatomit, MOS, beta-glukany aj.) činí z těchto vysoce technických výrobků členy úzké světové špičky v oblasti “vyvazovačů”. Tedy produktů s cílem a schopností významně snížit dopad přítomnosti mykotoxinů v krmivech na zdraví a užitkovost hospodářských zvířat.

 

Karel Dohnal, obchodní a technický ředitel – drůbež a prasata, Iframix s. r. o.

Článek vyšel v odborném časopise zaměřeném na výživu zvířat a veterinární medicínu – Krmivářství 05/2024

Autor článku: Karel Dohnal, obchodní a technický ředitel - drůbež a prasata, Iframix s. r. o.